Názory účastníků a trenérů
Jaké dojmy měli někteří z účastníků těchto soustředění?
Nejprve Štěpánka Havlová – současná reprezentantka Čech a mnoholetá prvoligová hráčka – záložnice TJ Šroubárna Žatec:

„K tradičním akcím oddílu národní házené v Žatci patří letní soustředění mládeže. I já jsem se ho v žákovské a potom v dorostenecké kategorii několikrát zúčastnila. Děti zde mají možnost pod vedením zkušených trenérů formou dvoufázových tréninků pracovat na zlepšování svých házenkářských dovedností – nejen praktických, ale i teoretických – vždyť testy z pravidel národní házené patří k soustředění stejně jako třeba házenkářský šestiboj. Samozřejmě se zde vždycky najde prostor i pro jiné aktivity než je házená. Výlety po okolí, pokud to počasí dovolí tak koupání v rybníku či na koupališti, večer třeba posezení u táboráku s nezbytným opékáním špekáčků. I když ubytování na soustředění bývá většinou ve skromných podmínkách – ať už jsou to provizorní pokoje vytvořené ze šaten nebo stany postavené okolo hřiště – pokaždé se tu vytvoří skvělá parta mladých lidí, kteří rádi takto aktivně stráví část svých letních prázdnin.“

Velice zajímavý názor byl vysloven mnohonásobnou reprezentantkou Čech, vynikající prvoligovou útočnicí našeho družstva žen Eliškou Seemanovou, která se soustředění našeho oddílu účastnila ve funkci trenérky:

„Bylo dobrým počinem začít soustředění pořádat. Soustředění se účastní skupina dětí, která má stejný zájem, stejného koníčka – národní házenou. Děti jsou více dnů a nocí pohromadě, poznávají jiná města a památky. Společně posedí u táboráku a nechybí ani diskotéky. Mají tak možnost se vzájemně lépe poznat a utvořit dobrou partu. Toto považuji u kolektivní hry jakou národní házená je za nejdůležitější. Neméně důležité je též každodenní procvičování míčové techniky, zvládání pádové techniky při střelbě nebo nácvik útočných systémů včetně možnosti procvičení náročnějších prvků jakými jsou klamání tělem či střelba zadovkou. Soustředění považuji za dobrou a velice prospěšnou akci.“

A další z názorů …
„Stejně jako každý rok, tak i vloni proběhlo letní soustředění oddílu národní házené TJ Šroubárna Žatec. Tentokrát v malebném prostředí Moravy v Albrechtičkách u Studénky. A podle mého názoru bylo velmi úspěšné. Všichni se těšili hlavně na cestu, protože doprava byla zajištěna vlakem. Cesta (s důrazem na přestupy) byla takovou malou fyzickou přípravou, dalo by se říci, že "rozcvičkou" celého soustředění. Přestupy a přechody z jednoho konce nádraží na druhý, a vše s plnou polní, dělaly problémy hlavně těm nejmenším, kteří museli nést svá neskromně zapakovaná zavazadla. Po výstupu na nádraží ve Studénce nás čekalo mokré překvapení. Neustálé deště způsobily zvednutí hladin místních chovných rybníků a jindy klidná říčka Odra, opustila své koryto a pohltila okolní krajinu. Suchá zůstala jen úzká cestička směrem do Albrechtiček. Zpočátku našeho pobytu deště nepolevovaly a my měli strach, že se jednou probudíme s nohama ve vodě, ale za pár dní se počasí umoudřilo, a umožnilo nám nejen trénovat venku, ale také zajít do Studénky na koupaliště. Vedle tréninků se našel čas i na zábavu a ten strávil každý po svém. Mladší žáci si našli zálibu ve hře na honěnou nebo na schovávanou a ti starší se zabydlili v místní hospůdce (přes chodbu) u šipek nebo šachů, popřípadě hráli míčové hry (především volejbal). Krásná okolní příroda slibovala nezapomenutelné zážitky pro celodenní výlet. A také že ano. Myslím, že nikdo nezapomene na to, jak jsme pracně vyšlapali ke hradu Hukvaldy a kvůli nedostatku času zase ihned seběhli dolů. Hezké chvíle jsme však prožili i v jeskyni plné bláta-Šipce, na vysoké chatrně vypadající rozhledně ve Štramberku i v muzeu Tatry v Kopřivnici. Díky tomu, že Albrechtičky a Studénka jsou místy, které žijí národní házenou, měli jsme možnost vyzkoušet si své síly i proti místním družstvům. Čas utíkal stejně rychle jako mizela voda z okolních polí, kam se vylila řeka Odra a než jsme si stačili pořádně užít, byla tu závěrečná diskotéka a pak už jen balení a odjezd. Někteří si odtud odvezli krásné vzpomínky, jiní chřipku nebo dokonce zlomenou nohu či ruku. Zpáteční cesta (opět vlakem) uběhla neskutečně rychle a nám nezbylo, než se těšit na příští soustředění“.

Takto vzpomíná na předposlední soustředění Pavlína Veselá, která již nyní v dorosteneckém věku pomáhá s tréninky mladších žaček.
Při návštěvě Šluknovského zámku v roce 2015 jsme zaujali průvodce pana Jiřího Mikische, který o nás napsal i článek do Šluknovských novin. Výňatek z jeho článku zní:
„Byl jsem mile překvapen, že nás navštívil oddíl národní házené ze Žatce. A naše přední malé sportovce nezajímaly pouze výstavy, ale v prvé řadě projevili zájem o prohlídku zámku. Pokaždé jsem trochu nesvůj, máme-li na prohlídce zámku děti, obvykle neudrží pozornost. Ale dnes to bylo zcela jiné, a to jich bylo 38. Takto vnímavou, pozornou skupinu jsem ještě neměl. Nejen, že se o vše zajímaly, ale také se snažily odpovídat, když jsem je zkoušel, co si pamatují.
Za to patří určitě velké poděkováni panu Ing. Josefu Popelkovi, který je předsedou TJ Šroubárna Žatec - oddílu národní házené.“




Soustředění - Archiv