Rozhovor s Miluší Plecitou
11. 11. 2007 - Petr Votava - K rozhovoru jsme si tentokrát pozvali kapitánku prvoligového družstva žen, Mílu Plecitou, která za svou bohatou kariéru dokázala v nejvyšší soutěži nastřílet přes tisíc branek, dostat pozvánku do reprezentace Čech, či se staršími žačkami sbírat úspěchy coby trenér.
Po loňském nepovedeném ročníku je žatecký tým po podzimní části na pěkné šesté pozici jen s
minimální ztrátou na špičku tabulky. To se určitě hodnotí jako dobrá sezona, že?
Určitě se toto umístění a výsledky v podzimní části hodnotí jako úspěch.
Rozhodně jste tak ukázali všem škarohlídům, že tohle družstvo na první ligu v pohodě má?
Nikdy jsem nepochybovala o tom, že by naše družstvo na ligu nemělo. Jen minulá sezóna byla dost smolná a to se někdy ve sportu stává. Každý kdo jen trochu "vidí" do našeho družstva určitě nepochybuje o tom, že do I.ligy právem patří.
Mohla by jsi uvést utkání, ve kterém jste dosáhly výsledku na který jste ani nepomyslely a naopak a utkání, které se vám hodně nepovedlo?
Velkým úspěchem se dá nazvat vítězství nad družstvem Tymákova. Na domácím hřišti na tohoto soupeře sice umíme zahrát, ale Tymákov má v posledních letech vzestupnou tendenci a je to velice silný protivník. Myslím, že nás také v podzimním utkání trochu podcenil.
K nepovedeným utkáním jistě patří porážka 6:12 v Modřanech, kdy v "soukromém" zápase útok versus Maruška, byla Maruška úspěšnější. A to i přesto, že naše obrana podala jeden z nejlepších výkonů podzimu. A druhým smolným utkáním byla vysoká prohra v Dobrušce 11:29, to se pro změnu nedařilo žádné hráčce na hřišti podat optimální výkon.
A jak by si zhodnotila své vystoupení v právě uplynulé podzimní části? Na Tvé hře bylo vidět, že zranění, které sis přivodila v minulé sezoně Tě ještě dost limituje?
Myslím, že herní pauza byla na mém výkonu dost znát. A také fungoval určitý psychický blok (jakýsi podvědomý strach z obnovení zranění). Ale zápas od zápasu jsem zjišťovala, že koleno víc a víc drží. Tak jen doufám, že ještě dlouho držet bude a jarní část sezóny bude z pohledu mých výkonů na hřišti úspěšnější.
V týmu jako kapitánka patříš ke zkušenějším hráčkám, které můžou přeci jen trochu hůře hledat motivaci. Co Tebe motivuje?
Předně mám "naši" hru moc ráda a pořád ještě (po 24 letech) mě baví. Také myslím, že máme momentálně v týmu dobrou partu a to se pak člověku daleko lépe a s větší chutí hraje ...tak trochu pro druhé a kamarádky. A taky tak trochu neskromně je člověk rád, pokud v něčem alespoň částečně vyniká.
A co říkáš na své zařazení v posledních utkání na post beka místo zraněné Samkové? Bylo nutno oprášit už hodně staré návyky, že :-)?
Na obraně na postu beka jsem hrála naposledy coby dorostenka, to už nějaký ten pátek bude.... :-) Ale nebylo to na škodu. Člověk některé věci pozapomene a když pak někdy, coby útočník pozoruje svoje spoluhráčky na obraně, říká si ….jak to, že tomuhle nezabrání.... jak to, že tohle nestihnou. Když si to pak zkusí sám v ligovém utkání, zjistí, že to vůbec není jednoduché a že holky na obraně odvedou obrovský kus práce.
Po loňské sezoně odstoupil od týmu trenér Votava, jehož nahradily stále aktivní hráčky Bilohuščinová s Doskočilovou. Je vidět, že tato netradiční forma měla na družstvo asi pozitivní vliv?
Nehodnotila bych to, jako pozitivní vliv. Naše družstvo si žije svým životem. Některé hráčky mají své představy o hře a těch se nevzdávají, ať už je trenérem kdokoliv. Osobně si myslím, že základem letošního podzimního "úspěchu" je to, že díky loňské těžké sezóně se tým ohromně scelil, je z nás parta. Zlepšil se také přístup k zápasům a tréninkům. A také, a to hlavně, při nás opět stála trocha toho sportovního štěstí.
A jaké jsou cíle vašeho týmu pro jarní část. Vzhledem k velmi dobrému průběhu podzimu si asi můžete klást cíle o hodně vyšší, než v loňském ročníku.?
Mé osobní cíle jsou co nejvyšší, asi jako u každého sportovce, co dělá sport s láskou.